Scéna potemněla, oheň dohořel, legenda žije.
V pátek 8. ledna ztratil český, nejenom trampský, národ jednu z největších osobností. Za kamarády do muzikantského nebe odešel Tony LINHART. V dějinách české hudby zůstane zapsán jako autor více než 150 zejména trampských písní. Bezmála 50 let se rozdával na scénách a u táborových ohňů se skupinou PACIFIK.
Tony Linhart, pražský rodák, se narodil 3. dubna 1940. Od dětství jeho zanícení ke kamarádství a trampské hudbě ovlivnily víkendy na Kocábě – Hadí řece, kde jeho otec na osadě Louisiana postavil boudu. Od nábožného poslouchání písní starých bardů z okolních osad pak už byl jen krůček k první kytaře a prvním autorským počinům.
V sedmdesátých letech minulého století patřil spolu s bratry Ryvolovými, Kapitánem Kidem, Joe Jégrem, skupinami Hoboes, Vavasatch, Scarabeus, či Stopa ke generaci tvůrců a interpretů tzv. moderní trampské písně. Jen minimum jejich písní se tehdy dostalo k posluchačům z rádií či divákům televize. Jejich nahrávky se šířily všelijakou lidovou tvořivostí, opisovaly se do zpěvníčků trampů, hrály se na slezinách, po hospodách, u potlachových ohňů, a hlavně na scénách tehdy zrozeného festivalu Porta.
Pacifik vyhrál Portu v roce 1972 a 1973. Téhož roku získal Tony za svoje písně Poraněný koleno a Velká vlaková loupež autorské ocenění Porty. Po celá další desetiletí pak patřil Tony a Pacifik k nejváženějším hostům finále festivalu, ale i na jeho oblastních kolech.
Porta se i nadále zapsala do Tonyho života a jeho působení v ní zase do její historie. Po obnovení ústecké Porty v roce 1991 byl dlouhá léta členem týmu jejích pořadatelů, spolu s námi, kamarády z České tábornické unie. Velmi jsme si vážili skutečnosti, že Tony byl jedním z nás. V ČTU působil od její obnovy v roce 1990 doposud. V devadesátých letech dokonce jako vedoucí jejího pražského ústředí a posléze v jejím Kulturním týmu. Touhle organizační prací se nijak nechlubil, ale vězte, že byl podepsán za takovými akcemi, jako byly legendární koncerty Trampové trampům v Lucerně, 80 a 90 let trampingu na Slunečné Pasece, Mistrovství světa v rýžování zlata Kocába 1999 nebo Trampská píseň století v roce 2000. Mnohokrát jsme díky němu mohli představit naší činnost v Country rádiu, v jeho pravidelném pořadu Ozvěny osadních ohňů a mnohokrát jsme se spolu s ním objevili v televizních pořadech.
A alespoň jedna úsměvná vzpomínka nakonec. Při nedávné cestě na Portu do Ústí nad Labem pokáral se šibalským úsměvem řidiče: „Jeď opatrně, vezeš legendu!“.
AHOJ TONY!
