Historie ČTU

Česká tábornická unie (ČTU) je organizace, jejíž počátky spadají do roku 1968, ve kterém byla založena. Avšak o dva roky později komunistický režim samostatnou tábornickou strukturu zakázal. Po pádu komunismu se ČTU v roce 1990 opětovně obnovila a navázala na původní ideály a tradice lesní moudrosti – woodcraftu, trampského hnutí a vlastní činnosti v časech vzniku a rozvoje ČTU.
My táborníci, milujeme přírodu takovou, jak nám ji ukázali J. J. Rousseau, H. D. Thoreau, E. T. Seton, věčný tulák J. London, čeští cestovatelé E. Holub, F. A. Elstner, J. Hanzelka a M. Zikmund, polárníci R. Amundsen, R. E. Byrd a R. F. Scott, přemožitelé střechy světa E. Hillary a N. Tenzing, dobyvatelé výšek a hlubin otec a syn Piccardové či badatel T. Heyerdahl, k jejichž odkazu se hlásíme. Všichni tito lidé jsou nám příkladem vytrvalostí, houževnatostí, odvahou a sílou ducha. Chceme jít důstojně v jejich stopách. V neposlední řadě nás inspiruje romantika amerického Divokého západu. Tábornické kluby, oddíly a osady jsou volně tvořeny dětmi, mládeží i dospělými.

Členskou základnu tvoří lidé různých povolání, zájmů a zkušeností, všechny nás ale spojuje vztah k přírodě a životu ve svobodě. Náš zájem spočívá nejen v užití přírody ke sportu a rekreaci, ale chceme ji poznávat, porozumět jejím zákonitostem a zejména chránit ji. Moderní pojetí života v přírodě neomezujeme jen na les a volný pohyb v něm v duchu původních trampů, snažíme se také žít v souznění s ekologickými zásadami.

Hlavní poslání ČTU spočívá ve výchově mladé generace. V realitě 21. století považujeme za základní problémy společnosti sobectví a vzájemnou lhostejnost (nejen) mladých lidí vůči pospolitosti i sobě samým. Naše členy inspirujeme k „obyčejným“ lidským hodnotám jako je slušnost, nesobeckost, pracovitost a především přátelství.

V tábornických klubech, oddílech a osadách si členi osvojují znalosti o přírodě, nabývají tábornické dovednosti, přičemž zážitky a zkušenosti z her a výprav do přírody v nich přirozenou cestou rozvíjí vnitřní kreativitu a principy „fair play“ ve smyslu strategie pro život. Neopominutelná náplň ČTU se rovněž nalézá v činnosti s neorganizovanou mládeží, jenž si klade za cíl účinně čelit nástrahám současné doby, zejména v podobě přílišného virtuálního života a užívání návykových látek, neboť mladé generaci ČTU ukazuje možnosti trávení volného času naživo se spoustou kamarádů.

Po celý rok aktivně organizujeme mnoho výprav, potlachů, setkání, her, kulturních, sportovních a společenských akcí. V letních měsících nabízíme širokou škálu táborů s pestrým zaměřením pro děti a mládež, pro starší táborníky potom specializované zážitkové akce. Všichni členové i nečlenové se mohou rozvíjet ve vzdělávacím systému ČTU v kurzech akreditovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, jehož vrchol představuje tzv. Plackování – školení hlavních vedoucích dětských táborů.

Setkání táborníků 1990
Mezi 18. a 19. srpnem proběhlo celostátní setkání táborníků v podobě Setkání v lesích.

Ve druhé polovině prosince Unie stojí jako zakládající člen u Sdružení organizace dětí a mládeže Československa, které úzce navázalo kontakt s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Tento krok mimo jiné vedl k hospodářskému zabezpečení Unie, což bylo klíčové pro pořízení tábornického materiálu, chod různorodě zaměřených táborů a obnovu táborových základen. Během prvních několika let Unie nabyla několikatisícové členské základny.
Celostátní sněm 1990
Vrcholná akce roku v podobě celostátního sněmu se odehrála dne 29. června na Slunečné pasece pod Křemešníkem, kam se sjeli delegáti z celé země, aby zvolili první polistopadové vedení. Do náčelnického postavení sněm vynesl Jana „Žanka“ Hochmana. Po vytvoření struktury a zvolení vedení organizace se v létě naplno rozeběhla činnost táborníků, přičemž se ve zcela svobodné atmosféře realizovaly první tábornické školy a dětské tábory. Mnozí táborníci spolupracovali na úspěšném proběhnutí hudebního festivalu Porta, jehož pořádání se Unie ujala v následujícím roce.
27. ledna 1990
Myšlenka znovuobnovení Unie opět nabrala konkrétní podoby spolu s pádem komunistického režimu. Od listopadu roku 1989 započala příprava na ustavující Valnou hromadu táborníků, která se uskutečnila dne 27. ledna 1990 v Kulturním domě železničářů na pražských Vinohradech. Přítomní společně vydali prohlášení České tábornické unie (ČTU), které obsahovalo články o poslání organizace. Od této chvíle po celé zemi probíhají místní sněmy táborníků, čímž jsou postupně obnovovány organizační jednotky na úrovni jednotlivých oblastí.

Od začátku roku opět vychází tematický časopis Stezka v čele s šéfredaktorem Wabi Ryvolou. Táborníci pak mohou navštěvovat pravidelnou kulturní akci „STEZKY“, která sloužila k vzájemnému setkávaní, přičemž vždy k poslechu hrály trampské a country skupiny. V březnu ČTU spolu s organizací Junák – český skaut, Svaz mladých, Pionýr a Česká obec legionářská stojí u zrodu budoucího Seskupení dětských a mládežnických organizací, které výrazně prosazovala zájmy těchto organizací.

Jedna z hlavních náplní spočívala v zajištění návratu financí, tábořišť, objektů a materiálu táborníkům po rozpadnuvším se Svazu socialistické mládeže.
V roce 1970
Jak už bylo řečeno, tábornictví a tramping se po „bratské pomoci“ roku 1968 zařadily mezi nepohodlné aktivity, z čehož vyplynuly menší či větší postihy ze strany státu. Období znamenalo nucený konec tematickým časopisům, pouze rubrika „Táborový oheň“ v periodiku Mladý svět vycházel i nadále. Na druhou stranu utajeně existovalo mnoho časopisů, které jejich tvůrci rozmnožovali a šířili všem, co o ně projevili zájem. Komunisté potlačovali tradiční hudební žánry folk a country. Pořádání tábornických škol či jiných hromadných setkání bylo nemyslitelné. Postihy vyvrcholily v roce 1977, kdy nejprve v únoru došlo ke zničení desítek trampských osad v brdských lesích, následně v prosinci vešel v platnost „Lesní zákon“, jenž znesnadňoval volný pohyb v přírodě. V osmdesátých letech sice nastalo jisté uvolnění, ale táborníci se mohli zcela svobodně nadechnout až na úplném konci tohoto desetiletí.
Začátek konce
V ČSR zůstaly okupační jednotky, vedoucí politické pozice obsadily osoby podporující invazi a lidé stojící u demokratizačního procesu byli postupně upozaděni a někteří dokonce za tuto činnost potrestáni. Nastalo období tzv. normalizace. Na začátku roku 1970 nově vznikl Socialistický svaz mládeže (SSM), který měl sdružovat dětské a mládežnické organizace. V květnu svaz vydal prohlášení, ve kterém ke dni 17. května zamezil činnost Sdružení dětských a tábornických organizací, tedy i Čs. tábornické unii. Následovalo rozpuštění a spolu s tím zabavení majetku. „Zlatá éra“ pro všechny táborníky byla nedobrovolně ukončena.
Osamostatnění dokončeno
Dne 18. listopadu Čs. tábornická unie dosáhla registrace ministerstvem vnitra, čímž byl dovršen jeho akt osamostatnění. Krátce před Vánocemi se Čs. tábornická unie stává zakládajícím členem Sdružení organizace dětí a mládeže ČSR, jež bylo nástupcem rozpadnuvší organizace ČSM. V únoru 1969 rozšířila řady Unie organizace Liga lesní moudrosti. O měsíc později se Čs. tábornická unie aktivně zúčastnila celostátního kongresu Sdružení organizace dětí a mládeže ČSR, kde se tábornici setkali s ostatními osamostatněnými seskupeními. V létě se za velkého zájmu uskutečnily další ročníky tábornických škol. V těchto časech Unie čítala na 12 000 členů.
Srpnové události 1968
Unie nově disponovala svým časopisem Stezka, jehož šéfredaktorem se stal Wabi Daněk. Během léta se poprvé organizovaly tábornické školy pod záštitou Čs. tábornické unie. V tomto období ústřední výbor ČSM konstatoval nezávislost Unie v oblasti hospodářské, organizační, zahraničních styků, politické a reprezentační, což znamenalo definitivní osamostatnění organizace. Dne 16. až 18. srpna se konalo celostátní setkání v lesích, na které dorazilo kolem 500 účastníků. Necelé tři dny po skončení sněmu, dne 21. srpna, do země vpadly okupační vojska pěti komunistických zemí. Invazi nařídilo vedení Sovětského svazu, které dlouhodobě neslo s nelibostí demokratizační vývoj v ČSR, což oslabovalo jeho mocenské pozice. Mnoho táborníků se ihned podílelo na podpoře nesouhlasných akcí s invazí. Ve druhé zářijové sobotě se sešla Nejvyšší rada Čs. tábornické unie, která razantně odmítla probíhající okupaci.
29. června 1968
Ustavující sněm organizace byl svolán na poslední červnový víkend. V sobotu dne 29. června na Slunečné pasece 130 delegátů konstatovalo existenci samostatné organizace, zvolilo náčelníka, jímž se stal Žanek, a schválilo základní dokument – Organizační řád unie. Dále sněm deklaroval bližší charakteristiku Unie:

„Tábornická unie, která přímo navazuje na několikaleté snahy o romantické a daleko přirozenější pojetí vztahů mladých lidí k přírodě, chce být výběrovou organizací, volně sdružující kluby, osady i jednotlivce. Na rozdíl od skautingu, jež se upíná svým pevným výchovným systémem ke školení mládeži, chce Unie naplnit zájem mladých především od 15 do 25 let a staví před své táborníky vzory jako London, Amundsen, Hillary, Heyerdahl, Hanzelka a Zikmund a další. Členem se může stát každý občan ČSSR bez věkového omezení.“
30. března 1968
V době vyvrcholení demokratizačního procesu v Československu roku 1968, během tzv. Pražského jara, se ČSM potýkala s nezájmem a odmítáním mladých lidí. Předposledního březnového dne se konalo zlomové jednání představitelů ČSM, na němž činnost svazu negativně zhodnotilo mnoho dosavadních členů. Mezi nimi se nacházel Jan „Žanek“ Hochman, který svaz podrobil razantní kritikou. V průběhu jednání s několika dalšími odešel. O několik chvil později se v budově ČSM shromáždil ústřední štáb tábornictví, který po jednání oznámil založení samostatné organizace Čs. tábornické unie. S požadavkem na osamostatnění vystoupili také například zástupci Junáka, Zálesáka a Pionýra. Ještě téhož dne se v Praze schází rozšířený ústřední štáb tábornictví, který rozhodl o svolání prvního sněmu.
Rozkvět tábornického hnutí
Na přelomu let 1965/1966 nabývá platnosti dokument, který je svým významem klíčový pro dějiny celého tábornického hnutí, a který je bezesporu aktuální i v dnešní době, neboť nastínil hlavní cíle a ideje. Jedná se o „Zásady pro zřizování a činnost tábornických klubů“. V dokumentu se uvádí, že tábornické kluby rozvíjí „přirozené touhy mladých lidí o romantický pobyt v přírodě a to formou peších, vodáckých, lyžařských i cyklistických výletů, výprav a putovních táborů“. Kluby u svých členů rozvíjí tábornické dovednosti a návyky, stejně tak lásku k přírodě, kterou táborníci ochraňují, a zároveň se učí v ní šetrně pohybovat. Táborníci mezi sebou utváří kamarádské vztahy, jsou čestní, skromní a zdravě sebevědomí k otevřenému a přímému jednání. V průběhu roku posléze vyšla příručka od Vlastimila „Vlasty“ Snopka a kolektivu s názvem „Tábornická škola ČSM“, která všem zájemcům o pobyt v přírodě přiblížila cíle táborů, a rovněž obsahovala praktickou část týkající se tábornických dovedností.

K tábornickému hnutí se připojily trampské osady, kluby i samotáři. Rozkvět tábornického hnutí nesymbolizovaly pouze tábornické školy, ale i společné aktivity, nejvýznamnější v podobě celostátního Setkání v lesích na Slunečné Pasece, rovněž i Setkání oblastní, jež se pořádaly každým druhým rokem. Táborníci organizovali tematické kulturní akce, mezi které konkrétně náležely „Zelené čtvrtky“, „Dostavníky“, obecně pak písničkové večery, koncerty, výstavy, burzy a sportovní klání. V omezené míře se dokonce uskutečnily nejen domácí, ale i zahraniční výpravy. Důležitou roli pro vzájemné utužení kamarádů hrály brigády v lesích, během nichž docházelo k pozitivnímu kontaktu s lesníky. Všechny aktivity byly přístupné všem, které spojoval kladný vztah k aktivnímu pobytu v přírodě.

Liberalizace společnosti se rovněž projevila ve sdělovacích prostředcích, tisku a televizi, jež mohly informovat o myšlenkách trampingu a tábornictví. Za klíčového přispění bratrů Jiřího „Wabi“ Ryvoly a Mirko „Miki“ Ryvoly byla zřízena v týdeníku Mladý svět, rubrika „Táborový oheň. V deníku Obrana lidu vznikl pravidelný sloupek „Z údolí a osad“. Aktivnímu pobytu v přírodě se začalo věnovat mnoho časopisů, z nichž nejvýznamnější s názvem Tramp dosáhl až na 43 000 výtisků. Články z trampského světa byly také zveřejněny v časopise Signál, jenž vytvářel Bohuslav „Irčan“ Čepelák. Opomenout nelze ani bratislavský časopis Ľud s čtyřstrannou částí „Pod modrou oblohou“.
Formování Unie
Postupné politické uvolnění v šedesátých letech sebou přineslo rozvoj občanských aktivit napříč celou společností. Tábornictví se sice na jednu stranu nemohlo rozvíjet zcela samostatně, nýbrž pod patronací Československého svazu mládeže (ČSM), ale na straně druhé svaz táborníky výrazně neomezoval, naopak je kulturně i hospodářsky podporoval. Myšlenka vytvoření Unie zde byla již dříve, ale do konkrétní podoby se začala formovat s rokem 1963, ve kterém došlo prostřednictvím Vlastimila „Vlasty“ Snopka k vypracování konceptu tábornických škol, přičemž obecně používá pojem „tábornictví“. Spolu s kamarády Václavem „Vaškem“ Vlčkem a Jaroslavem „Jardou“ Studeným mu o rok později bylo povoleno uspořádat čtyři Tábornické školy. Ve stejném čase vyrostl srub na Slunečné Pasece pod Křemešníkem, tedy na dnes již posvátném místě pro všechny táborníky, kde se zmíněné školy uskutečnily. První realizovanou tábornickou školou v červnu 1964 tak byla pomyslně odstartována historie budoucí unijní organizace. Tábornická činnost přilákala velké množství příslušníků mladé generace. V této „zlaté éře“ se odehrálo devatenáct běhů Ústředních tábornických škol (ÚTŠ) s celkovým počtem 465 absolventů. Někteří účastníci následně posílili „sbor instruktorů“ uskutečňující krajské a oblastní Tábornické školy (TŠ). Čtyřiceti pěti TŠ dohromady prošlo na 1300 absolventů. Tábornické školy si kladly za cíl osvojit si nejrůznější dovednosti pro život v přírodě, jako bivakování, lasování, uzlování, horolezectví a základy sebeobrany.