Každý jsme jednou začínali, každý máme někde své kořeny, někde něco vzniká, něco trvá a něco zaniká, ne jinak tomu je i s klubem Placatý kámen.
Historie je krásný obor. A tak se podívejme trochu dozadu, co jsme prožili, z čeho jsme vznikli, kde jsou naše kořeny. Vracet se ke kořenům není až tak špatné. Pokud nezjistím, že zůstávám jako jediný pamětník v klubu, kdy pamatuji nebo ne, co se událo.
Přesné datum vzniku klubu Placatý kámen není znám. My se držíme data 1.1.1993. Klub byl takovým „pokračovatele“ práce v organizaci Pionýr na ZŠ Švermová Havířov pod mým vedením. Na podzim roku 1992 jsme již nemohli souhlasit s metodou práce organizace Pionýr a hledali jsme křídla, pod které se můžeme schovat. Ty nám poskytla Česká tábornická unie oblast Beskydy pod vedením Josefa Glozigy (Willyho). Líbil se nám přístup organizace k práci s dětmi, ochota nám pomáhat atd.
První schůzka se odehrála v naší klubovně ve škole. Zde vznikl onen prapodivný název „Placatý kámen“. Vše podle hesla, že nikdo, kdo chce pracovat s dětmi, není normální (tedy je placatý) a pak tedy musí být hodně tvrdý (kámen). Proto tedy Placatý kámen. Než jsme se nadáli, vše odhlasované. Pořád lepší než „Zelená garda“ apod.
Vznik doprovázeli útrapy mladých klubů. Nezájem města o činnost dětí, hledání nové klubovny, financování, nový vedoucí atd. Jo, jo. Bylo to těžké. Několikrát jsem to viděl na konec klubu. Ale nechtěl jsem se vzdát. Objevili se lidé stejného gusta a šli jsme po hlavě do toho. Tak jako doposud.
Čas běžel a dochází ke generační výměně vedoucích, nárůstu počtu dětí, máme novou klubovnu, město se nás začalo hledět. Slava. Nezanikneme. Divadlo Skřítek při klubu, akce pro oddíl, město, pro jiné organizace. Expandujeme do jiného města, Ostravy. Nová krev v podobě dalších vedoucích a dětí a zakládáme nový oddíl v Ostravě Michálkovicích za úžasné podpory městského obvodu a statutárního města Ostrava. Protože s příchodem nových vedoucích nám nestačí pracovat jen v našem klubu, začínáme spolupracovat s rodinami dětí v pěstounské péči a zakládáme další oddíl pro tyto děti. Aby toho nebylo málo, expandujeme do sportu, zakládáme nový oddíl Archery.
Děti rostou, stávají se z nich nový instruktoři a dále vedoucí, kteří stále přinášejí nový vítr do klubu. Stále nové akce, tábory, představení, práce pro lidi s hendikepem, bazary, festivaly.
Nechci náš klub pořád chválit. Myslím si, že za nás mluví šťastné děti, instruktoři a vedoucí a nakonec i šťastný já. Vždyť jsme něco dokázali a není toho málo. A přeji nám, ať to trvá strašně dlouho.
A tady je na místě poděkovat všem vedoucím a instruktorům, dětem, kamarádům, lidičkám co v klubu zanechali jakoukoliv stopu, všem co klub pomáhali spoluutvářet.
Samozřejmě musíme poděkovat město Havířov, městu Ostrava a městskému obvodu Ostrava Michálkovice za jejich finanční podporu, bez které by to nefungovalo v klubu jako dnes. A samozřejmě své matce České tábornické unii za svou náruč.
A děkuji: Renému, Vojtovi, Davidovi, Oldovi, Honzovi, Martinovi, Lucce, Zuzce, Elišce, Janě, Erikovi, Kristiánovi, Petrovi, Jardovi, Evě, Adéle, Štěpánovi, Aničce, Lence, Natálce, Jiřímu. A dále všem manželkám a manželům, babičkám a dědečkům, všem dětem atd. Na spoustu lidiček samozřejmě jsem zapomněl, omlouvám se. Ale tito lidé vytváří, to co jsme nyní a bez nich by to nešlo. Všem patří dík.
A víte co, Já si taky poděkuji. Díky Zdendo.
