Oddíl Orion byl založen v roce 1988, jeho prvními členy byli školáci z Matice školské. Znak Orionu má nejprve podobu strážního ohně až něco později získává podobu souhvězdí Orionu a takto je užíván dodnes.
Do oddílu jsem vstoupil v roc e 1990, Orion už byl členem 1. Střediska Zálesák. V létě jsem jel na první střediskový tábor, který se konal na Rachačce. Pro mě dítě, který doposud jezdilo na tzv. podnikové tábory to byl nevídaný zážitek. Na konci onoho léta se schylovalo velkým změnám. Ze střediska odchází jeho náčelník Pyrotechnik . Na několik let je přerušena tradice střediskových táborů, oddíly si začínají víc žít vlastním životem. Orion začíná jezdit na tábořiště Uragán u Líčova. Tábor organizuje parta bývalých členů oddílu Orion, ten fakt zjistím až po letech při pročítání starých kronik.
Tábory na Líčově mají skvělý program, vládne tu dobrá nálada jak mezi dětmi tak mezi vedením ( to jsem na střediskovém táboře postrádal ) . Orion postupně přibírá z řad ostatních dětských účastníků tábora nové členy. Vznikám tím skvělá parta a začínají z mého pohledu nejkrásnější oddílové roky. Proč právě ty? Protože jsem je prožil ještě jako dítě a následně jako novopečený instruktor. Náš oddíl vede Žandula a je vážně skvělá. Máme první samostatný oddílový tábor, hrajeme Pravěk. Po dědečkovi Terky Cermanů dostáváme na mnoho let do užívání starou chatu kousek od Pořešína. Stojí v borovém lese a jmenuje se Na Úlech.
V Zálesáku obnovují střediskové tábory a chtějí po nás abychom jezdili s nimi, jsme členové střediska a je to prý naše povinnost. Dávno už vnímáme takový druh tábora jako kotel ve kterém se oddíly míchají jako nesourodé chutě, jako když pejsek s kočičkou vaří dort. Díky Žanduli osobní odvaze ze střediska odcházíme, chceme si dělat věci po svém. Od té doby si sám pro sebe definuji svobodu jako ztrátu pohodlí ( přišli jsme o klubovnu) a čekalo nás mnoho a mnoho práce a Zodpovědnosti . To všechno jsme překonali i když to nebylo hned, ale stálo to za to. Proto jsme vstoupili do České Tábornické Unie. Pomáhá nám a dává nám ohromný prostor dělat si věci po svém. Léta Orionu běžela dál. Žandula mi předala vedení oddílu a já ho po nějakém čase předal Piškotovi. Pak jsem na několik let Orion opustil, říkal jsem si už toho bylo dost je třeba se posunout dál a další podobné blbosti. V té době si Orion konečně buduje vlastní klubovnu.
Jako každý oddíl i Orion zažil hojné a slabé roky , několikrát málem zcela zanikl, ale znovu vzepjal z popela pokračuje dál a dělá mi velkou radost, že jsem tomu zatím poslednímu vzepětí mohl pomoc. Oddíl pracuje na plné obrátky už několik let ho vede Turbo, krásně zrenovoval klubovnu, má mnoho členů ( je nás fakt hafo) a dál pořádá tábory na Uragáně. Ušel dlouhou cestu a nedávno oslavil 30 let. Chci jemu i Tábornické Unii popřát dalších nejméně 30 let dobré práce, svobody, spokojených a šťastných dětí , pro které to všechno děláme.
Naháček - člen oddílu
