Jednou dostal Dodo nápad, když přestal v Průzkumníku chápat a … ne, neodjel na Západ, ale rozhodl se založit svůj oddíl. Dohodl se s několika kamarády a v září 1989 se rozbíhá činnost oddílu, tenkrát ještě pionýrského, naplno. Po Sametové revoluci odcházíme z Pionýra a věrni odkazu Jaroslava Foglara se přidáváme ke skautům. Přílišná organizovanost nám však nevyhovuje, a tak opět odcházíme. Jsme bez příslušnosti k organizaci, ale hrdí na svůj kroj, znak a pokřik. Na podzim roku 1990 dochází k znovuustanovení ČTU a my se jako první z oblasti stáváme jejími členy. Byly to úžasné dny plné nadšení a odhodlání, vrháme se do spousty akcí, se svou indiánskou vesničkou objíždíme dětské dny, festivaly, Bambiriádu, Mašinku, vystupujeme na Matějské pouti a dokonce i Country Truck festivalu na Strahově v Praze. Jednou z největších a nejtrvalejších akcí pro děti je „Oregon dětem aneb budeme si hrát“, letos již 20. ročník. Naší srdcovou záležitostí je ale určitě srub a tábořiště v údolí Vavřineckého potoka. Vše, co na tábořišti stojí, jsme postavili sami, za občasné pomoci kamarádů, známých, rodičů a dětí a jsme na to patřičně hrdí. Ale nebylo vždy vše zalité sluncem. Tak například, když v květnu 1997 vyhořel náš první srub a bylo těsně před táborem. Tato pro oddíl největší tragédie všechny vybičovala a stmelila a do tábora stál srub nový, větší a ještě krásnější. I děti na táboře pomáhaly s jeho dostavbou a určitě si víc váží všeho, co si samy pomohly postavit. Další obrovskou pohromou byly povodně 2013, které ničivou silou zdevastovaly celé tábořiště. Ale věci se dají nahradit, kamarádství a přátelství ne. Tímto děkujeme všem kamarádům, kteří za celých 30 let zanechali v našem oddíle svoji stopu. Končíme pokřikem oddílu, který za nás říká vše: „Každý je náš kamarád, kdo má déšť a slunce rád. V přírodě nám zní náš zvon, my jsme oddíl OREGON.“
