Věděli jste, že pravým táborníkem v srdci je proslulý kuchař Petr Stupka, který je ale ve světě táborníků známý pod přezdívkou Robot? Robot je jedním ze zakládajících členů T.K. Čtveráci z Českých Budějovic. Na tábory jezdil už jako dítě a postupně se stal vedoucím a hlavně výtečným kuchařem. V rámci rozhovoru se dozvíte, jak k této přezdívce přišel nebo jak mu zkušenosti z táborové kuchyně pomohly z profesní kariéře.
Veřejnost tě většinou zná jako kulináře Petra Stupku, ale v srdci jsi i hrdý táborník a člen oddílu Čtveráci na Českobudějovicku. Jak jsi se k oddílu dostal a baví tě stále být členem?
Náš oddíl začínal jako skautský a 12. května 1968 jsem ve svých 12 letech byl jedním ze zakládajících členů. Následně jsem Čtveráky několik desítek let s přáteli vedl. V sedmnácti pak už také vařil na táboře. V současnosti si doslova užívám pravidelné schůzky ve Stromovce, některé výpravy a každoročně i část tábora.
V oddíle a tábornickém světě jsi známý pod přezdívkou Robot. Jak jsi k ní přišel?
Na prvním táboře na Líčově byl v programu maškarní večer. Dlouho jsem nevěděl, jakou postavu ztvárním, a až docela na poslední chvíli si usadil na hlavu krabici s otvory a anténkou a dělal robota … a od té doby jsem ROBOT!
Jako profesionální kulinář určitě využíváš své zkušenosti při vaření v táborové kuchyni, ale existuje nějaký zlepšovák či rada, kterou jsi odhalil právě při vaření na táboře, a následně přenesl do své profesní činnosti?
Samozřejmě! Třeba „sejráče“ jsou v podstatě přetvořený smažený sýr. Na klasický smažák je potřeba hodně oleje na smažení, navíc se sýr roztéká a když ho člověk skládá k sobě, tak se to slepuje k sobě. Takže jsem vynalezl způsob, kdy sýr nastrouhám nahrubo, přidám vejce, trochu strouhanky, promíchám vytvořím biftečky a ty obalené v mouce pak upeču na mírné vrstvě oleje. Variace na tento způsob využívám i při velkých hostinách velmi často.
Zřejmě každé jídlo tebou vytvořené musí být požitek, ale je nějaké jídlo, po kterém se děti můžou vyloženě utlouct a jednoduše nesmí na táborovém jídelníčku nikdy chybět?
Takových jídel je víc. Na návštěvní den vařím v posledních letech klasickou svíčkovou, v jídelníčku nesmí chybět špekové knedlíky se sladko kyselým zelím, velmi populární je také pizza pečená v chlebové peci a další.
Stále víc a víc se zvyšuje počet dětí, kterým běžná jídla a potraviny už moc nechutnají, máš nějakou radu jak jim otevřít oči, že se toho bát nemusí? Třeba i nějakou ověřenou na táborových dětech?
To je dost složitá otázka, ale v podstatě se s problémem, že někdo něco nejí příliš nesetkávám. Nikoho nenutíme jíst, co nechce či nejí – chleba je vždy zásoba a pravidlo, že hlad je nejlepší kuchař, platí v přírodě dvojnásob. Každopádně surovinu, kterou mohu doporučit, jsou ovesné vločky, přidávám je do polévek, zahušťuji s nimi některé omáčky a sladká ovesná kaše je nejlepší snídaně před celodenní túrou.
A když už jsme u vybíravosti, existuje nějaká potravina nebo jídlo, o kterým si myslíš, že ho lidi obecně moc nedoceňují, ale přitom je to skrytý klenot kuchyně?
Vločky jsem už zmínil. Je určitě škoda, že jíme velmi málo ryb a luštěnin, ale to by bylo na dlouhé povídání, co by se mohlo a jak na to atd.
Měl bys na závěr nějaký zážitek z táborové kuchyně, na který nikdy nezapomeneš a rád na něj vzpomínáš?
Těch zážitků je samozřejmě za ty roky celá řada. Myslím, že to bylo na táboře, kdy jsem poprvé vařil. Naplánoval jsem, že upeču ke snídani vaječnou omeletu a místo na pánvi jsem rozkvedlaná vejce pekl ve dvou velkých pekáčích. Šlo to dobře do té doby, než přišel ke kamnům bystrý táborník a naládoval je drobně naštípanými polínky. Prý aby mi to dobře hořelo. Díky tomu měli připálený vaječný trhanec ryby v Malši a Čtveráci snídali chleba se sádlem a cibulí.
Musím ale dodat, že vaření na polních kamnech postavených z cihel a litinovými pláty navrch, pro houf táborníků, je pro mne dodnes přenádherný zážitek a radost.
My moc děkujeme Robotovi, že si našel na naše otázky. A třeba ani vy se nebojte zkusit do svého jídelníčku zařadit víc vloček, luštěnin nebo trochu méně solit – tak jak se o to snaží táboroví kuchaři na našich táborech, kde samozřejmě nechybí ani ovoce se zeleninou nebo mléčné výrobky a další.
© Fotografie: Petr Zikmund z BUDLive (2018)
