Pololetní vysvědčení, začátek prázdnin...
...A to znamená jediné, chystáme se do hor!
Novému dobrodružství v ústrety, scházíme se, jako vždy na tom našem nádraží, v Roztokách, plni očekávání a hladu po nových zážitcích. V prvních okamžicích jsem si už začínala zoufat, že nikdo nepřijde, ale potom se nádraží začalo klasicky zaplňovat tolika hlasy, které si potřebovaly všechno povědět, že mě tato obava rázem opustila. Tentokráte se vydáváme na výpravu poněkud speciální a jedinečnou. Kromě obvyklých věcí si s sebou bereme také běžky, všichni už se těšíme, že budeme běžkovat! Nebudu vám lhát, že pro chvíli naší cesty, skládáme ji s radostí do auta, neboť kdo by chtěl tahat běžky pěšky... No, ne? Mezi vedoucími by to jistě vyvolalo zasvěcené úsměvy.
Vlaky jsme cestovali celkem třemi. Když jsme konečně dorazili do naší cílové destinace - Litvínova v Krušných horách, vládlo již všeobecné šero. Toho my se ale nikdy nezalekneme, a tak jsme se vydali večerní procházkou (asi 4 kilometry) do litvínovské skautské klubovny, která nám bude po následující tři dny útočištěm. Ten den jsme toho už mnoho nenadělali, jenom jsme se navečeřeli, vyčistili si zuby, zazpívali si s kytarovým doprovodem na dobrou noc a zavrtali se do spacáčků a šli spát.
Ráno jsme se všichni vzbudili s očekáváním, že se konečně pojede na ty běžky. Tak jsme neztráceli čas a hned po snídani vyrazili na nedalekou autobusovou zastávku, ze které popojedeme více do hor. Rozdělili jsme se na dvě skupiny - zdatnější a méně zdatné běžkaře. Všichni jsme si ale stanovili společný cíl - prozkoumat krušnohorské Klíny. Já jsem dnes jela se zdatnější skupinou, ve které jsme toho spoustu nabruslili, dostali jsme se i za německé hranice, podnikli super běžkařské závody (kvůli kterým jsme pak sice trošku nestíhali, ale zato jsme si to náramně užili a i stíhání autobusu se nám stalo zábavným závodem s časem, no ne?) Po zasloužených, necelých třiceti kilometrech jsme se v autobuse zase setkali s mladšími běžkaři a povykládali si, co a jak dnes bylo.
Po návratu do klubovny děti čekal zasloužený odpočinek, zatímco my vedoucí kuli pikle. Připravili jsme si takovou hru pro bystré očko a všímání si detailů. Jelikož naším letošním celoročním tématem jsou příhody Sherlocka Holmese, cílem této hry bylo odhalit cenné informace o čtyřech osobách - neboli čtyřech převlečených vedoucích. Kdo z nich je pekař? - Ten, který má bílé ruce od mouky! A kdo je myslivec? - Ten, co mu z kapsy kouká to paroží! A tak dále. Dost jsme se u toho nasmáli, hlavně když vezmete v potaz, co jsou děti schopné vymyslet!
Sobotu jsme také strávili na běžkách. Vedoucí si pro dnešek zase prohodili role, takže jsem jela s těmi méně zkušenými, mladšími, ale o to bojovnějšími běžkaři. Po prvním rozježdovacím kilometru jsme si dali závody na čas a bez hůlek, to bylo fajn, ale děti se shodly, že mnohem lepší byly následné závody vedoucích, kteří zase hůlky používat mohli, ale mohli jet jenom soupaží a to byla teprve zábava, když byli skoro pomalejší než děti!
Po závodech jsme se vydali na Medvědí vrch, na který jsme se vydrápali, silní, no, jak medvědi (nebo spíš draci, v našem případě.) A cestou se některé děti rozhodly, že se chtějí také naučit bruslit, jako to vidí u svých vedoucích. To bylo potom radosti, když posledních pár metrů k autobusu samy dobruslily!
Později večer, už po večeři, jsme si zahráli hru, ve které bylo cílem bez chycení získat zlatou minci ze spárů zlotřilého kabaretníka - aneb mít co nejmrštnější ruku a skrz připravený provázek protáhnout ruku a sebrat tenisák (zlatou minci) rychleji než kabaretník provázek stáhne a tím ruku uvězní. To bylo zábavou jak pro děti, tak i pro vedoucí neboli zlotřilé kabaretníky.
V neděli jsme si všichni zabalili batohy - všechny děti to zvládly v podstatě samy! A vydali se ještě na autobus a z něj ještě na poslední krátký běžkový výlet, zdolali jsme vrch Tří pánů, naložili běžky, převlékli se do suchého a zhltli oběd. Po obědě jsme se už vypravili zase domů, zpátky na to naše nádraží, kde na nás už čekali nedočkaví rodiče a výpravu zakončili naším pokřikem, neboť "Ať si táhnou černé mraky, nebojí se, kdo jde s draky."
-vedoucí z T.K. Draci Roztoky